EUROFINANCIAL CZ, s. r. o. – moje zkušenost

Večer zvoní telefon a volá mi můj oblíbený spolužák. „Tak co, počítáš s tím zítra?“ „Co, kam?“ „Já ti o tom ještě neříkal? Jdeme se podívat na manažerské zasedání, bude tam i Tomáš (náš další spolužák).“ Jsem studentka ekonomického oboru zaměřeného na management, tak jsem si řekla, že by to mohlo být zajímavé. Souhlasila jsem. „ Výborně, tak v půl šestý na Míráku“, řekl Libor. Následující den byl pro mě dost vyčerpávající. Měla jsem šestihodinové školení na pobočce sázkové kanceláře kvůli brigádě, na kterou jsem měla nastoupit. Určitě to znáte, blíží se prázdniny a každý student začne zoufale na poslední chvíli hledat brigádu, aby si vydělal nějakou tu korunku. Popravdě sedět celé prázdniny za sázkovým terminálem není žádné terno, ale nic lepšího jsem nesehnala. Přes rok jsem si přivydělávala jako hosteska (taky nic moc), ale o prázdninách je, co se týče hostesek, okurková sezona. Takže hurá šest hodin školení, pak zkoušky od finančáku a podpis hmotné odpovědnosti. Byla jsem z toho jemně řečeno „vyřízená“. Volala jsem Liborovi, že se omlouvám, ale že už nemám sílu večer někam jít. Stálo ho to chvilku přemlouvání, ale nakonec mě utáhl na to, že když půjdu a nebude se mi to líbit, tak mi pak v hospodě zaplatí celou útratu. „O.K., tak v šest na Míráku!“:)
„Nazdárek, tak jak se vede?“ „Fajn, tak kam míříme?“ „ Nebuď zvědavá, Jituško, dočkáš
se .“ Jsem ten typ, co nemá rád překvapení a k tomu všemu se Libor tvářil, jak tajemný hrad v Karpatech...Po deseti minutách konverzace o ničem jsme došli k budově, před kterou postával hlouček lidí. Někteří vypadali stejně zmateně jako já, jiní se evidentně velmi dobře znali a mezi všemi se mísili dobře vypadající „kravaťáci“. Jeden z nich přišel i ke mně a Libor mi ho představil jako svého manažera. Podal mi ruku a mile se na mě usmál. „Dobrý den, slečno! Následujte mě prosím do zasedací místnosti.“ Vešli jsme i s Liborem dovnitř a manažer nás usadil do velké místnosti, kde bylo několik řad židlí asi tak pro padesát lidí. Pořád jsem netušila, co se bude dít a na každou mojí otázku, co mě tu čeká, mi Libor odpovídal jen „dozvíš se“! Pak začala prezentace. První část byla velmi zajímavá,i když u některých věcí jsem jaksi netušila,o čem se mluví, protože jsem neměla žádné finanční povědomí. Druhá část začala být o dost atraktivnější. Body, pozice a pak spousta, spousta peněz, což se dobře poslouchalo, ale vzhledem k mým zkušenostem z brigád to znělo chvílemi až neuvěřitelně. O přestávce za mnou přišel onen manažer s tím, že to co jsem tu slyšela, by chtělo zítra probrat v klidu a osobně, abych si mohla ujasnit, co jsem slyšela. Schůzka byla domluvena druhý den v jednu hodinu. Třetí část už jsem popravdě moc nevnímala, protože už jsem ze všech těch informací měla hlavu jak „pátrací balon“.
Po zasedání se šlo do hospody - má nejoblíbenější část večera.:) Bylo to super. Bylo tam spousta mladých lidí, pili jsme a bavili se o všem možném. Celou dobu mi ale v hlavě vrtal brouček, jestli je možné v této firmě vydělat opravdu tolik peněz, jak jsem slyšela na prezentaci. Jak už jsem zmiňovala, zdálo se mi to až neuvěřitelné a hledala jsem nějaký háček. Tak jsem si nenápadně začala oťukávat lidi, kteří už v projektu fungují. Na mou otázku co studují, mi přicházely odpovědi jako práva, medicínu, ekonomku, fildu atd. Takže to asi nebudou takový „blbci“, aby šli do něčeho nekalého, pomyslela jsem si. To byla jedna z věcí, co mě uklidnila. Další věcí, která mi byla sympatická, bylo že tam s námi seděli i ti zmínění kraváťáci a bavili se s ostatními jako se sobě rovnými.
Druhý den proběhla schůzka s manažerem. Bylo mi vysvětleno vše, co jsem potřebovala, ale to smítko pochybností ve mně pořád trochu bylo. Nakonec, na základě důvěry k Liborovi, jsem do projektu nastoupila. Bylo to mé první velké rozhodnutí a dodnes jsem za to vděčná. Už si nemusím chodit k rodičům pro peníze a poslouchat k tomu jejich komentáře. Brigáda za terminálem byla brigádou poslední.
Teď mám pod sebou schopný team lidí, se kterými dosahujeme skvělých výsledků a skvěle se nám daří. Nevydělávám jenom já, ale každý člověk v mém teamu, což je výborné!!! Čím více pracujeme, čím více se známe, čím více se podporujeme a spolupracujeme, tím více vyděláváme peněz!!! Pořádáme různé akce, chodíme do hospod a sportovat. Například před týdnem nám firma dotovala pobyt v hotelu v jižních Čechách a to jsme si skvěle užili. Chodili jsme do sauny, do bazénu, opékali jsme prase, koukali na hokej a u toho všeho samozřejmě trochu popíjeli:) Máme odtud spoustu zážitků a krásných fotek. Tohle v jiné firmě nezažijete! Teď jsem se dostala na čtvrtou pozici a konečně se stala manažerkou! Často si vzpomínám, jak jsem k manažerům vzhlížela a říkala si, ti už tady něco dokázali, chtěla bych být jako oni a těd jsem jednou z nich a můj team takhle vzhlíží ke mně a časem se ti nejlepší také stanou manažery.
Dala jsem se do podnikání a na žádnou brigádu už bych nešla. Stala jsem se finančně soběstačná a to je skvělý pocit. Mám finanční povědomí a vím, jak se má s penězi zacházet, vím jak se mají točit a umím si je pořádně užít:) Když ale pominu tu finanční stránku věci , získala jsem mnoho nových znalostí a zkušeností k nezaplacení, takže kdybych se jednou chtěla ucházet o nějaký post, měla bych teď stokrát větší šanci než dřív. Naučila jsem komunikovat s lidmi, získala jsem sebevědomí a chuť něco dokázat. Tahle firma taky skvěle funguje jako seznamka:) člověk tu potkal spoustu nových kamarádů, ale i opravdových přátel. Takže jestli někdo potřebuje poradit zda Eurofinancial ano či ne, radit mu nebudu. Je na každém, jestli má chuť se něco naučit, nebo ne…